Pejsci a plemena

Jedná se o rasu statného vzrůstu, která je dobře přizpůsobena drsnějšímu podnebí. Srst je huňatá, dlouhá a s dobře vyvinutou podsadou. Podle původní tradice se chová slovenský čuvač v bílé barvě – aby byl dobře v noci dobře odlišitelný od dravých šelem, když hlídá stádo. Má poměrně vysoko posazené uši, které jsou překlopené směrem dolů. Krk je dosti silný, ale bez laloků. Ocas má čuvač dlouhý, většinou ho má svisle postavený, jen v případě vzrušení jej nese zatočený nad tělem. Srst čuvače je kratší po celém těle, delší hlavně na zadních nohách a ocase. V zimě je velmi dobře vyvinuta podsada, v létě ale srst vylíná a čuvač je huňatý podstatně méně. Srst by však neměla na zádech tvořit cestičku ani tehdy. Barevně by měl být čuvač celý bílý, přípustná je nažloutlá barva kolem uší, ale pro psa, který má jezdit na výstavy, je naprosto nepřípustné, aby měl výrazné žlutavé skvrny. V terénu se pohybuje rychleji, s oblibou kluše. Pomalá chůze není zrovna jeho doménou. Je velmi obratný a i když má tělo statného vzrůstu, pohybuje se velmi lehce. Jeho povaha je bystrá, neohrožená a živá. Velikost psa se pohybuje mezi 62 až 70 centimetry, feny jsou menší, většinou v rozmezí 59 až 65 centimetrů.

Jak již sám název napovídá, slovenský čuvač vznikl jako samostatná rasa na Slovensku, uznán byl v roce 1965. Spadá do skupiny bílých horských a pasteveckých psů. Jeho předkem byl pes, který pocházel z horských oblastí Kavkazu, Pyrenejí a Alp a byl čuvači celkem hodně podobný, stavbou těla i barvou. Čuvač je velmi spolehlivý a inteligentní pes, a proto byl a ještě dnes je, i když méně, používaný v horských oblastech Beskyd jako pes pastevecký. Pro svou inteligenci a samostatnost byl používán i jako doprovodný pes pro strážce hranic. Do nížin se dostal díky lázeňským turistům, kteří při svých procházkách navštěvovali salaše a byli okouzleni malými huňatými štěňátky tohoto krásného plemene. Tak se také stávalo, že si štěně odnesli s sebou a tímto způsobem se postupně čuvači rozšířili po celé Evropě. Byli a jsou dodnes považováni za luxusní plemeno, zvláště pro svou krásnou, dlouhou a bílou srst. Pes, který totiž lahodí lidskému oku, je mnohem více vybírán do klasických domácností. Lidé mnohdy vybírají psa podle toho, jak se jim líbí, a ne kvůli tomu, že by si spolu mohli rozumět, což je nakonec někdy vcelku obrovský problém, neboť pes se stává součástí rodiny.